Vše začalo v březnu roku 2002. Navštívil jsem poprvé stránky Pirátského rádia a vzpomněl si na svá studentská léta, kdy jsme podnikali pokusy s vysíláním na FM. Tenkrát (1982) ovšem pouze s dvoutranzistorovou štěnicí, takže první stupeň zesiloval signál z mikrofonu a druhý se staral o oscilace a výkon. Přesto všechno jsme vysílali, i když patvarem amplitudovofrekvenční modulace. Ale bylo nás slyšet a to dokonce na 300m od školy.
Na výše uvedených stránkách jsem se zamiloval do 1W vysílače a rozhodl se tento krásný a jednoduchý výrobek zbastlit. Navíc se mi podařilo stejně nadchnout kamaráda Petra, který začal se stavbou souběžně se mnou. Objednali jsme plošné spoje u firmy spoj a zakoupili jsme první sadu součástek. Koncem srpna 2002 byl první vysílač oživen, stavba nečinila větší obtíže, pouze PICko jsme obdrželi naprogramované (díky Rosťo).
Čtrnáct dní před akcí, na které jsme se rozhodli vysílat, jsme s Petrem domluvili poslední podrobnosti a kontaktovali jsme Broučka a Tetřefa, aby nám pomohli s moderováním. Bylo rozhodnuto vysílat z dvanácettrojky(za půjčení díky Jirkovi Š.), proud byl k dispozici z elektrocentrály, mixpult a přepěťovou ochranu zapůjčil Olda M. Jako zdroj signálu jsme ssebou vzali CD přehrávač JVC, přehrávač MP3 čínské výroby(tváří se jako Panasonic), dvojTapedeck SONY, tuner SONY a příposlechový receiver rovněž značky SONY. Anténní stožár s otevřeným dipolem sestrojil Petr z novodurových trubek.Mikrofon byl součástí mixpultu noname.
Na místo jsme dorazili v pátek odpoledne a Petr s Tetřefem se pustili do stavby stožáru.Moje maličkost rozmisťovala zařízení. Po připojení k proudu jsem s Tetřefem naladil stanici v autě a Petr se pustil do vysílání. Zjistili jsme, že 1W pokryje území cca 15 km, takže následovalo snížení výkonu vysílače. Ve 20 hodin dorazil Brouček a začalo vysílání naostro.Ve 23 hodin jsem přebral štafetu a jel jsem do soboty do 04 hodin. Rádio bylo zapnuto znovu v 08 hodin a jelo nepřetržitě proud hudby a dopravních informací až do skončení akce(17 hodin). Bohužel v tu dobu již s námi nebyl ani sametový hlas Broučka, ani Tetřef, takže jsem se s posluchači rozloučil sám, za pořadatele udělal tečku Jirka Ž. a následovala poslední píseň(Pink Floyd-Learning to Fly). Po skončení písně se rádio JOUDA 1 definitivně odmlčelo a já s Petrem jsme si padli do náruče.
Dokázali jsme to, postavili jsme skvělý vysílač(díky Honzo, hlavně díky za dodávku miniRDS kodéru), vysílali jsme prakticky 24 hodin a splnili si tak hned dva sny. Zjistili jsme, že jde provozovat příležitostné rádio i za poměrně malých nákladů a je jen škoda, že naše zákony tyto malé vysílače nekompromisně zakazují(postih následuje jak za vysílání v pásmu FM, tak i za veřejné šíření hudby). Přitom vysílání velmi malého výkonu by oživilo mnoho akcí místního charakteru.
Na závěr ještě úvaha pro případné následovníky. Doporučujeme stavbu 1W vysílače, je nenáročný a dobře fungující. RDS kodér je třešnička na dortu, miniRDS kodér Honzovo konstrukce pracoval skvěle. Bylo by pouze dobré doplnit ho o text, jinak vyhovuje. Nedostatkem bylo, že se nám nepodařilo dostavět stereo kodér. Vestavěný limitér pracoval nádherně, ale ne pro mikrofon. V praxi jsme používali mikrofon přes mixpult a po skončení relace limitér ve vysílači sám po chvíli přidal hudbu na původní úroveň. Doporučuji také postavit výstupní filtr pro potlačení harmonických. Pro nedostatek času jsme od stavby upustili, ovšem při tak malém výkonu a daleko od civilizace jsme nikoho neohrozili.
Takže příště snad televizní vysílání? Nebo datové přenosy? Myslím, že ne, rozhlasové vysílání má své kouzlo a já doufám, že rádio nevyhyne. Zlomte vaz při případné stavbě a vysílání, nás dva to naplnilo na hodně dlouho pěknými zážitky. Pro jakékoliv doplňující informace jsem k dispozici na Honzovo konferenci na Pandoře nebo na jouda1@seznam.cz.
Všem pirátům přeje zdar Jarda Brúča.